Jak to všechno začalo a jak to bude dál

Úterý v 19:15 | Barča
V květnu 2019 jsem šla na třináctiletou prohlídku k mojí dětské lékařce. Řekla mi ať si stoupnu před ní. Zhrozila se jak nakřivo jsem stála. Tehdy poprvé zaznělo to slovo. Skolióza. Nevěděla jsem co to je ale docela mě to vyděsilo. Ale skolioza byla jen jedna z možností. Ve hře byla i možnost, že mám jednu nohu kratší než tu druhou. Ta ale vypadla, jakmile jsme koncem června 2019 šli na rentgen. Křivka 45o . Co to ale znamená? Jediný, co mi řekli na ortopedii bylo, že v nedalekých lázních se cvičí SM systém a že mě tam pošlou. Začátkem prázdnin jsem tam nastoupila. Chodila jsem 2x týdně na rehabilitace. Měla jsem pak cvičit i sama doma hodinu denně. To se snadno řekne. Mě tehdy bylo 13 a rozhodně jsem v létě měla lepší věci na práci. Teď lituji toho, jak jsem byla hloupá. Cvičila jsem asi jednou denně 10 min a to jen když se mi chtělo. Brala jsem to jako ztrátu času... Nejradši bych se teď vrátila zpátky v čase a dala bych si facku.
Náš ortoped nás na konci prázdnin poslal do Olomouce do Proteoru se poradit, jakým způsobem to budeme léčit, protože moje křivka byla opravdu velká. Pan doktor v Olomouci nebyl zrovna moc příjemný člověk, ale vyznal se. Řekl nám jak se na základě křivky určuje způsob léčby. Od 20 do 40o se to léčí korzetem. Od 40o nahoru už operací. Cože? To jako do mě budou řezat?! Tak to ne..
Dal nám ale na výběr mezi korzetem a operací. Samozřejmě jsme se rozhodli pro korzet. Hned jsme šli na měření, sken atd..
V říjnu jsme si ho jeli vyzvednout. Nosím ho 23 hodin denně. A moje pocity? Je to mučící nástroj. Doktor pak ještě naznačil, že si nemyslí že korzet pomůže a že se operaci pravděpodobně nevyhnu. Moc radosti jsem neměla.
O měsíc později jsme jeli do Fakultní nemocnice Brno Bohunice. Chtěli jsme slyšet názory více odborníků. Tam nám řekli, že operaci vidí jako jedinou možnost. Neskutečně moc mě to vyděsilo. Zároveň udělali i nové rentgeny, tentokrát v korzetu. Za 14 dní jsme tam jeli zase. Opět další rengeny (bylo mi pak strašně špatně, protože za tak krátkou dobu tolik ozařování není zdravé). Tentokrát si nás tam pozvali ale i na takovou přednášku a celodenní vyšetřování a vše kolem. Bylo tam celkem 5 ,,dětí" taky se skoliózou a já. Závěrem dne mělo být definitivní rozhodnutí o operaci.

Nejdřív si jen nás děti (bez rodičů) vzala nemocniční psycholožka k sobě do kanceláře a ptala se nás na různé otázky. Třeba jaké je vaše vysněné povolání, kam půjdeme na střední a v neposlední řadě i jaký je náš názor na operaci. Zkrátka se nás ptala na vše, co nám v životě mohla operace ovlivnit (a že toho nebylo málo). Pak, už i s rodičema, jsme se přesunuli do velké místnosti s plátnem a židlemi. Následovala asi dvouhodinová prezentace o skolióze, ale hlavně o operaci. Pouštěli nám i video na které tady máte odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=Up0cF__Lbm0 . Je tam velmi hezky a hlavně jenoduše popsaný, jak to celé probíhá. Nabití novými informaci jsme pak čekali na výsledky. Na řadu jsme přišli jako poslední. Konečně jsem viděla svoje rentgeny v porovnáním s těmi starými. To by docela šlo. 37o. Jenže se doktoři v nemocnici špatně dohodli. Ty snímky byly pořízeny doslova minutu poté, co jsem si sundala korzet. Aby byl rozdíl jasný, korzet na sobě nesmíte mít 24 hodin před snímkem. Takže nám zatím dali jen termín a řekli, ať v květnu přijedeme a oni nám už definitivně řeknou ANO nebo NE. Samozřejmě, korzet jsem si sundala 24 hod před tím. Rentgen ukazoval 42o. Sice se to zlepšilo, ale bohužel mám hodně zatížené spodní obratle a operaci se nevyhnu. Kdyby totiž ty záda zůstaly tak, jak jsou, v budoucnu bych s nima měla velký problém.

No uvidíme, jak to dopadne...
 

Kam dál

Reklama